Keramika v zavirované době

Už druhé Vánoce trávíme v jiném světě. Respirační koronavirové onemocnění přepsalo pravidla hry. Zatím se nevzdává, a tak musíme hledat nové cesty, jak si dílny udržet a ustát změnu situace. Moje zamyšlení snad bude dobrým startem do diskuse, jak vnímáte současnou situaci vy.

Velcí hráči

Na úvod bych rád zmínil, že složitá situace se netýká zdaleka jen živnostníků a malých dílen. Turbulence pocítil každý a byli jsme dokonce svědkem zavření výroby jedné z velkých a tradičních fabrik – Elektroporcelánu Louny, a. s. Firma sice přežívá a bude dál obchodovat s jinde vyrobenými izolátory, nicméně, jak nám řekli pracovníci firmy, provoz neustál výpadky poptávky po izolátorech během prvních koronoavirových vln. Velké výrobní podniky jsou relativně křehké, nejsou flexibilní a mají velké fixní náklady v podobě vysokého počtu zaměstnanců. Výpadky v cash-flow byly v případě Loun znamením definitivního konce výroby. Protože firmu známe a jezdili jsme sem pro keramické hmoty, působilo na nás zrušení a rozprodání podniku tristně.

Vše špatné je přesto k něčemu dobré a není to jen klišé. Z Lounského výprodeje jsme získali spoustu pecních plátů, strojů a vybavení, které poslouží i v našich malých dílnách. Zavřených keramických fabrik přibývá a nenávratně se tak vytrácí technologický a industriální kapitál naší země.

Malé dílny

Co nás asi zajímá nejvíc, jsou naše provozy, malé dílny, živnostnické „one man show“ nebo dílny o pár lidech v malé manufaktuře. Rozhodně nejsem škarohlíd a nevidím situaci černě, a i když se mnohé zhoršilo, je tu i spousta příležitostí a trendů, a tak se na ně pojďme podívat.

Řemesla táhnou a keramika je cool. Přes všechna omezení pořád platí, že lidé mají zájem o řemesla. Zkoušet je, relaxovat u nich, mít je jako vedlejší práci, nebo dokonce přejít k řemeslu jako hlavní obživě. O kurzy je nesmírný zájem a ti, kteří už keramiku v minulosti zkoušeli, se vracejí. Je pro to dostatek společenských zdůvodnění. Od toho, že soustředění na manuální práci dělá dobře naší mysli až po uspokojení z repetitivní práce. Dělat práci, kterou umíme, je naplňující. Naopak bojovat stále s novými problémy, třeba v managementu, je dlouhodobě frustrující. Hledání rovnováhy mezi uspokojivými výsledky a hledáním řešení problémů je to, co lidi přivádí k řemeslu.

Pokud se tedy na věc díváme z hlediska celého řemesla, je to trend dobrý. Za poslední 2 roky jsem byl svědkem vzniku čtyř keramických dílen a to jen ze skupiny mých žáků. Určitě jich tedy bude víc. Pokud by nové dílny nevznikaly, zajde brzy keramika na úbytě. Zajímavé je, že každá nová dílna je úplně jiná, má jiné zaměření, priority, fungování. Zcela odrážejí charakter svých zakladatelů. Přinášejí diverzitu do řemesla, nekonkurují si – a to je zajímavé. Často dostávám dotazy proč si vychovávat konkurenci. Podle mě je to jednoduché. Konkurence to není a nikdy jsem to tak necítil. Je to jen další obohacení keramického vesmíru.

Oflajn a onlajn

Záměrně jsem je takhle počeštil, protože internet je snad už stejně důležitý jako strava či spánek. Nebo to tak aspoň na pohled vypadá. Začneme tím oflajnem. Mnoha keramikům rozhodně uškodilo rušení trhů, těch stabilních a zavedených i těch adventních. I když je velmi nepraktické a ohrožující soustředit se a spoléhat jen na jeden zdroj příjmů či jednoho zákazníka, mnozí to tak měli a mají a v této situaci o zdroj příjmů přišli. Letos je snad situace lepší, mnohé trhy proběhly pod nějakým neadventním názvem a přímé prodeje z dílny nám nikdo nezakazuje. My jsme se v naší dílně o takový pop-up obchůdek pokusili s překvapivě velice zdařilými výsledky a ukazuje se to podle mě na další důležitý jev. A to, jak jsou důležité sítě a kontakty, a zdaleka ne jen ty sociální sítě, byť se to tam také projeví. Těm sítím a kontaktům je ale potřeba ještě něco dodat stran obsahu.

Možná už jsme všichni alergičtí na „příběh“, ale dnes je všeho všude tolik, věcí i peněz, že nějaká zpráva, poslání či sdělení nutné je. Levných strojových věcí bez duše je totiž pro ty, kterým to nevadí, všude dost. Takové sdělení je podstatné v obou světech, v tom fyzickém i v tom virtuálním.

Shrnul bych to tak, že tradiční cesty fyzického prodeje jsou trochu omezené, ale nabízí se tu cesty alespoň občasného prodeje z dílen a zájem o něj je. To je zřejmé. Navíc alespoň nějaký přímý prodej živým zákazníkům je zásadní pro získání zpětné vazby k tomu, co vyrábíme. Vyrábíme přece pro lidi, kteří výrobky užívají.

Virtuální svět prostě nemůžeme ignorovat. Nebo můžeme, ale pak budou cesty k prosazení se trvat mnohem déle. Můžeme mít štěstí a narazit na zákazníky i zcela bez jakékoli online prezentace a podpory, bude to ale v dnešní době spíše výjimka. Významnou roli tu hraje prezentace obrazem. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že web a sociální sítě mi přivádějí většinu zákazníků, ať na kurzy či pro zboží. Dále pak samozřejmě reference zákazníků.

Mnozí se hájí tím, že na onlajn nemají čas, náladu, chuť. Může to být úplná pravda, nicméně v duchu jednoho našeho předchozího článku o podnikání bych v tom případě zvážil variantu tuto práci někomu zadat. Prostě si ji objednat. V podstatě je to dnes běžná věc a znám řadu případů, kdy se o web a sítě stará někdo externě a funguje to. Četl jsem nedávno postřehy asociace malých podnikatelů, že s v tomto živnostníci a malé podniky poslední dobou hodně zlepšily. Je to dobrá zpráva nejen pro ně, ale opět i pro celé řemeslo.

Spotřebitelé

Okolní svět a zákazníci jsou pro nás určující. Podnikání nemůže být jen o tom, že já chci vyrábět to a to. Vždy je tu i další faktor – kupující. Bez něj nebude na výplaty a živobytí. Často dostávám otázku, jak vnímám trh, jestli lidé kupují, mají zájem, mají peníze. Musím říct, že – možná překvapivě – mají zájem, peníze, čas a chuť napsat, přijít. I od dalších slýchám, že tržby nejsou špatné a rozhodně lepší než dřívější roky. Možná se ale spíše rozevírají nůžky nerovnosti, a komu se dařilo, se daří ještě lépe a bohužel i naopak.

Vnímám, že pro některé zákazníky jsou ceny kurzů i nádobí hraniční, a tak se je snažíme zvyšovat pouze kosmeticky. Samotná vyšší poptávka zapříčiňuje, že se konkrétně našim dílnám daří dobře a není zatím potřeba dramaticky zdražovat. Snažím se, aby maximum lidí mohlo přijít na kurz, nebo si pořídit nějaké nádobí. Slavný hrnčíř Hamada v dobách, kdy se jeho zboží prodávalo za tisíce dolarů, také vyráběl i levnější věci. Chtěl, aby si jeho věci mohl dovolit mít každý.

Vzdělávání

Za důležité považuji zvyšování odbornosti, celoživotní vzdělávání a rozvoj dílny obecně – tedy vlastní výzkum a vývoj technologií a technik. To nám dává flexibilitu a výhodu ve srovnání s konkurencí.

Pro naši připravenost můžeme mnohé udělat jak v hmotné sféře (stavba nové pece, tvorba nových vzorů…), tak v rámci měkkých dovedností (výtvarné vzdělávání, studium odborné literatury, komunikace s kolegy, absolvování kurzů, rekvalifikací…).

Čas lze věnovat i keramickým cestám do zahraničí (stáže nebo poznávací cesty), přípravě navštěvovat výstavy a hledat další inspiraci. Široký rozhled nám pomůže najít cestu ven ze svízelných situací.

Závěrem

Z mého pohledu je situace překvapivě dobrá. Mé keramické podnikání stojí na více produktech a službách, na trzích jsem moc neprodával ani před koronakrizí. Nějakým základním způsobem mám vyřešeny online nástroje – web a sociální sítě FB a IG. Dílnám a studiím okolo kam dohlédnu, se také daří. Jak je to u vás? Uškodila vám nová situace, či pomohla? Jaké trendy vidíte vy a jak je využíváte? Jak se připravujete na změnu? Podělte se s ostatními!

Autor: Václav Kugler | Redaktor: Václav Kugler | Odborná korekce: Petr Toms | Jazyková korekce: Zuzana Chomátová